Vztažné věty nejsou v souvětí nezbytně nutné. Mohou zpřesňovat jeho význam, i při jejich vynechání však souvětí drží pohromadě a je gramaticky správné. V angličtině rozlišujeme dva základní typy vztažných vět. Rozdíl mezi nimi je třeba znát, protože typ věty určuje, které vztažné zájmeno v ní bude použito. Je také užitečné vědět něco o umístění předložek ve vztažných větách.
Restriktivní vztažné věty (defining clauses)
Tento typ vztažné věty upřesňuje, kterou konkrétní osobu či věc z nějaké skupiny máme na mysli. V případě, že tuto vztažnou větu vynecháme, změní souvětí zásadně svůj smysl – proto ji neoddělujeme čárkami ani závorkami.
Příklady
- The woman who visited me in the hospital was very kind.
- The umbrella that I bought last week is already broken.
- The man who stole my backpack has been arrested.
- The weather that we had this summer was beautiful.
Více viz restriktivní vztažné věty.
Nerestriktivní vztažné věty (non-defining clauses)
Tento typ věty je možné vynechat. O dané osobě či věci nám přináší pouze dodatečnou informaci, a i když se při jejím vynechání význam souvětí mírně pozmění, to podstatné zůstává zachováno. Takovéto věty oddělujeme ve větě čárkami, případně závorkami.
Příklady
- The farmer, whose name was Fred, sold us 10 pounds of potatoes.
- Elephants, which are the largest land mammals, live in herds of 10 or more adults.
- The author, who graduated from the same university I did, gave a wonderful presentation.
- My mother, who is 86, lives in Paris.
Více viz nerestriktivní vztažné věty.