Emodži nebo angličtina – co z toho má budoucnost?

Z lingvistického hlediska můžeme konstatovat, že světu dnes jednoznačně vládne angličtina. Podle odhadů jí v současnosti mluví asi 1,5 miliardy lidí (pro 375 milionů je to mateřský jazyk) ve více než 100 zemích světa, ale v dnešní době hledáme jednodušší a rychlejší způsoby komunikace (například emodži).

V posledních čtyřech staletích se postupně rozšířila po celé zeměkouli, a dokonce i v naší éře mnoha politických nejistot stále hraje prim: v businessu, v kulturní sféře, v diplomacii a do značné míry také na internetu. Kdo chce být součástí globalizovaného světa 21. století, musí zkrátka alespoň do určité míry tento jazyk ovládat.

Jaký ale bude další vývoj? Dostane se angličtina ještě více do popředí a bude dál vytlačovat jiné jazyky, nebo se časem vrátíme zpět ke své mateřštině a ke komunikaci budeme používat strojový překlad, takže angličtina jako lingua franca (jazyk používaný společně mluvčími různých jazyků) postupně vymizí? Anebo nás čeká svět, v němž se bude komunikovat už jen pomocí emodži?

Kořeny moci

Známý jazykovědec David Crystal jednou prohlásil, že „vývoj jazyka je přímým odrazem toho, jak velká je moc lidí, kteří jím mluví“. V důsledku koloniální nadvlády (na počátku 20. století ovládalo Britské impérium čtvrtinu planety a značnou část světového obchodu) a také vlivem americké ekonomiky, politické síly a popkultury se angličtina stala jazykem, jímž se dnes mluví po celém světě.

Dokonce i v zemích, kde je etnická či jazyková situace složitá, se angličtina stala neutrálním (třebaže ne vždy oblíbeným) komunikačním prostředkem. Například v Nigérii, kde se mluví více než 500 různými jazyky, spojila národ a získala status jazyka, který „všichni stejně nenávidí“.

Jedinečný recept na úspěch

Příčiny tohoto rychle rostoucího vlivu však nejsou pouze historické – vývoj angličtiny, její jedinečnost a unikátní přitažlivost jakožto jazyka z velké části spočívá také v její schopnosti vypůjčovat si z jazyků jiných, dobře se přizpůsobovat podmínkám v novém prostředí a zůstávat flexibilní.

Během svého šíření po zeměkouli vstřebávala angličtina stále nová slova – nejprve z němčiny, francouzštiny a také z jazyků Vikingů, později též od kultur, s nimiž přišla do kontaktu během koloniální éry a v období po druhé světové válce. Díky tomu si vytvořila obrovskou slovní zásobu (odhaduje se, že má okolo 750 000 slov) a získala obdivuhodně multikulturní charakter.

Také se úspěšně asimilovala v místních kulturách a přizpůsobila se jejich jazykům. Podle odhadů dnes ve světě existuje asi 60-70 různých „angličtin“, přičemž některé z nich jako Singlish (singapurská angličtina) či Spanglish (mix angličtiny a španělštiny) jsou nedílnou součástí každodenního života milionů lidí.

V zemích jako Jamajka dokonce nabyla natolik lokální podoby, že se téměř proměnila v jiný jazyk: jamajský patois založený na angličtině obsahuje 15 000 místních výrazů a pro mluvčí „běžné“ angličtiny je kvůli tomu z větší části nesrozumitelný.

Zkuste si svoji úroveň angličtiny – Test na 15 nebo 50 minut

Jazyk, který patří nám všem

Právě tato absorpce a asimilace, zároveň však schopnost udržet si jednotné jádro, které je srozumitelné pro všechny, se zasloužily o to, že je angličtina dnes hlavním světovým jazykem. A čísla to ukazují jasně: více než miliarda lidí ji používá jako druhý, třetí, ba dokonce čtvrtý jazyk, velká část lidstva si ji tedy přivlastňuje za svou. Stala se doopravdy světovým jazykem, který už nepatří jen rodilým mluvčím, patří nám všem.

Co se ale začne dít, jestliže jazyk přestává patřit pouze těm, kteří jej ovládají dokonale? Podle jednoho názoru může proces fragmentace a eroze jazyka vést až k tomu, že jazyk ztratí své jádro a nakonec se rozštěpí na skupinu příbuzných, nicméně už vzájemně nesrozumitelných jazyků. V případě angličtiny se to ovšem nezdá být zvlášť pravděpodobné – ve hře je příliš mnoho faktorů, jejichž směr je přesně opačný.

Jazyk celosvětové kultury

S rozšířením tohoto jazyka po světě velmi úzce souvisí také kultura, která je s ním dnes do značné míry spjata – počínaje oblíbenými komediálními seriály na Netflixu a konče různými kulturními memy v online světě. A protože je opravdu hodně lidí, kteří anglicky umějí aspoň trochu, představuje tento jazyk poměrně nízkou bariéru pro vstup do světa kultury, jež je s ním spojena a s níž se prostřednictvím svých telefonů setkává spousta mladých lidí doslova každý den. Tuto kulturu tak sdílí miliony lidí a spolu s tím i její jazyk – aby nás mohla tato kultura i nadále oslovovat, musí pro nás zůstat srozumitelná.

Zároveň je značně nepravděpodobné, že se tato kultura rozšířená po celém světě v brzké době přepne do jiného jazyka, jímž také mluví hodně lidí, např. do čínštiny – i ta sice má 1,39 miliardy rodilých mluvčích, překážky související s ovládnutím tohoto jazyka jsou však pro většinu lidí z jiných částí světa příliš velké.

Výhoda jednoduchosti

Tato nízká vstupní bariéra má ještě jeden zajímavý efekt: i když se angličtina svým rozšířením po světě poněkud rozdrobila, zároveň se v ústech těch, pro které není rodným jazykem, zjednodušila.

Ovládnout tento jazyk mistrně může být velmi těžké, nicméně díky jeho velké popularitě se rozšířila (a dnes je již běžně akceptována) také jeho srozumitelnější forma, používaná především v mluvené podobě a v online komunikaci. Lingvista John McWorther poznamenal, že „když se hodně dospělých naučí nějaký jazyk nedokonale, vystačí si pak bez […] gramatických záludností.“

Ve studii z roku 2010 zjistili Gary Lupyan a Rick Dale, že velké jazyky bývají jednodušší, než ty, jimiž tolik lidí nemluví – zvlášť patrné to je, když se podíváte na jejich gramatickou stavbu. A jak se zjednodušují, zejména v běžném každodenním používání, stávají se zároveň ještě dostupnějšími.

Tato jednoduchost je ještě zřetelněji vidět v tom, jak se stále větší část naší komunikace přesouvá online a má mluvenou podobu (se stroji budeme v budoucnosti mluvit, ne jim něco psát). Formální, psaná angličtina postupně mizí a spolu s tím začínají do popředí stále více vystupovat hovorové tvary, používání emodži či GIFů, což ještě víc podporuje popularitu a atraktivitu angličtiny jako celosvětového jazyka.

Co takhle dát ještě emodži na chvíli k ledu a naučit se pořádně angličtinu?

Nástup strojů a emodži

Navzdory všemu, co bylo právě řečeno, však není nikde psáno, že si angličtina svou dominantní pozici udrží i nadále. Z historie víme, že jazyky zažívají své vzestupy a pády, stejně jako různá impéria. Odhadnout jejich budoucnost je obtFížné, říká lingvista Simon Horobin. Co tedy může vedoucí postavení angličtiny jako světového jazyka vlastně ohrozit?

Z politického hlediska jsou to například nacionalistické tendence – angličtina je v tomto směru pro mnohé i dnes do značné míry spjata především s USA (a jejich zahraniční politikou), nicméně také s politickým vlivem Británie (např. v EU).

Jazyky jako čínština, arabština, hindština, indonéština, španělština nebo francouzština, jimiž mluví po světě stamiliony lidí, jsou zase nedílnou součástí určitých národnostních a náboženských identit a šíří se spolu s rostoucím demografickým, ekonomickým a politickým vlivem zemí, v nichž se těmito jazyky mluví. Jejich role bude pravděpodobně nadále nabývat na významu, což může současné privilegované postavení angličtiny ohrozit.

Podíváme-li se do vzdálenější budoucnosti, možná to nebudou ani tak jiné jazyky, co bude ohrožovat angličtinu v její dominantní pozici, ale stroje. Lingvista Nicholas Oster je přesvědčen, že dny angličtiny coby celosvětového jazyka jsou už sečteny. Tvrdí, že stejně jako latina, která byla v obdobném postavení v dobách římského impéria a dala základ románským jazykům, si angličtina udrží svou pozici pouze tehdy, bude-li potřebná.

V době strojového překladu (představte si Google Translate v podobě 100x lepší než dnes) už možná žádný celosvětový jazyk potřebovat nebudeme. Budeme mluvit svou mateřštinou ke strojům kolem sebe a ty za nás případně přeloží, co bude třeba. Většině lidí to bude stačit, tvrdí Oster.

Z dlouhodobé perspektivy (pokud se věci vyvinou ještě podivněji) může rostoucí popularita vizuálních prvků jako emodži – a další zjednodušení komunikace, k němuž jejich používání vede – způsobit nadbytečnost světových jazyků (nebo bude jejich pozice přinejmenším výrazně slabší).

Bude ve světě, kde naší každodenní komunikaci vládnou emodži, ještě vůbec potřeba věnovat čas tomu, že se učíme nějaký další, společný jazyk? Může se to zdát trochu přitažené za vlasy – my lidé jsme velmi komplexní bytosti s velmi komplexními komunikačními potřebami, takže schopnost rozlišit jemné významové odstíny pro nás nejspíš bude důležitá i dál –, nicméně k dalšímu rozvrstvování komunikace a přibývání nových komunikačních kanálů v budoucnu zcela nepochybně dojde.

Naše potřeba učit se a být ve spojení s dalšími lidmi

Znamená to, že něco z toho, co bylo uvedeno výše, skutečně ohrožuje roli angličtiny coby spojujícího vlákna mezi lidmi napříč různými zeměmi a kulturami světa? Pokud nedojde k zásadnímu zvratu v oblasti světového obchodu a kultury – anebo k zásadní proměně naší potřeby sdělovat druhým lidem věci komplexní povahy – je dost pravděpodobné, že si angličtina své výhradní postavení udrží.

A i když strojový překlad může jednou ve vzdálené budoucnosti důležitost učení se jiným jazykům skutečně ohrozit, určitě nemáme žádnou záruku, že se dokáže vyrovnat přesnosti, výrazové pestrosti a smysluplnosti lidské komunikace.

Naučit se nový jazyk, v tom je i cosi zvláštně přitažlivého. David Crystal je přesvědčen, že až dvě třetiny lidí na světě jsou de facto bilingvní a že bilingvismus je pro člověka zcela přirozená věc. Z nejrůznějších důvodů je také velmi žádoucí: u dětí podporuje rozvoj jejich kognitivních schopností, dospělým pomáhá udržet mozek v dobré kondici, najdou se však i výhody ekonomické. Přidat si angličtinu do souboru svých dovedností se zkrátka vyplatí.

A možná existuje ještě jeden důvod, proč bude i v budoucnu důležité ovládat angličtinu či jiný světový jazyk: nejde jen o to být součástí globální kultury, kterou všichni znají, ale také mít možnost být ve spojení s lidmi po celém světě.

Podobně jako hudba se stala angličtina něčím víc než jen pohodlným komunikačním nástrojem – je také mostem mezi velmi odlišnými kulturami, mostem přes hranice a mnohé bariéry. Pomáhá nám setkat se na hlubší, obecně lidské úrovni, kde můžeme jeden druhému porozumět. Kde můžeme být, řečeno Crystalovými slovy, „různí – a zároveň stejní“. Být lidmi.

Je možné, že emodži budou v budoucnu důležitou součástí naší komunikace, ale prozatím zůstává angličtina jedním z nejpodstatnějším jazykem ve všech sférách dorozumívání. Angličtina umí být někdy i záludná – zkuste si 5 anglických jazykolamů, do kterých se zaručeně zamotáte.