Anglický fotbal a pravda o něm

V Anglii je fotbal součástí národní identity a věrným zrcadlem aktuálního stavu naší země a jejího postavení ve světě. Anglický fotbal je pro mě a mé krajany zároveň spojen také s nekonečnými debatami, věčnými zklamáními a všeobecnými hysteriemi.

Protože jsem Angličan, a tedy do toho „vidím“ (takže se na mě můžete ve věci fotbalu skutečně s důvěrou obrátit), měl bych vám už konečně prozradit, jak to s tím naším národním sportem vlastně doopravdy je.

Anglický fotbal a jeho počátky

Počátky této nádherné hry sahají v Anglii doopravdy daleko. První rytina zápasu v blízkosti Bristolu se datuje do středověku a nejstarší historicky doložený pár kopaček patřil Jindřichovi VIII. (vzpomínáte na toho obtloustlého krále s 6 manželkami?), který si je objednal do svého šatníku v r. 1526.

Ve svých počátcích byl tento sport o něco víc násilnický než dnes (jak dokládá opravdu znepokojující počet zmínek o zlomených končetinách a podobně), ale v posledních několika desetiletích se fotbal od své původně drsné a agresivní formy zásadně odpoutal a proměnil se v rychlou a technicky propracovanou hru, která přilákala úplně jiný druh hráčů: rychlých a schopných spolupracovat a taktizovat.

Co se během let dělo na fotbalovém trávníku, nicméně věrně zrcadlí také změny, které se odehrávaly v anglické společnosti. Např. násilí v 70. a 80. letech (na straně fanoušků i policistů) bylo odrazem hromadného zavírání průmyslových továren a narůstající nezaměstnanosti v zemi. Dnes už je naštěstí vše mnohem růžovější a všude máme pěkné stadiony, od Cambridge až po Bournemouth.

Jak to že tedy Britové stále prohrávají?

Po celé zemi neustále probíhají vášnivé debaty o tom, proč Anglie pokaždé prohraje na penalty s Německem. V současné době je průběh hovoru přibližně takovýto: od vzniku Premier League v roce 1992 vydělaly televizní společnosti miliardy na prodeji vysílacích práv.

Místo aby se zisk rozdělil, soukromé společnosti koupily všechny dříve lokální kluby a přivedly do nich hráče ze zahraničí, aby vylepšily mezinárodní pověst anglického fotbalu. Anglický fotbal tedy není už co býval a není tu ani financování zespodu a prostor pro místní talenty. Vysvětluje to zcela, proč prohráváme na penalty? Nejspíš ne, nicméně během vaší příští návštěvy Británie toto téma zcela určitě vyvolá velmi živou diskuzi.

S kým my Angličané „soupeříme“

Až donedávna jsme žili v mylném domnění, že náš národní tým má několik velkých soupeřů, například Německo či Brazílii. To je samozřejmě úplně komické, neboť oba tyto týmy (ačkoli to říkám velmi nerad) jsou ve skutečnosti v docela jiné třídě a pravděpodobně nemají sebemenší tušení, že s nimi „soupeříme“. Naším jediným legitimním soupeřem je vlastně Skotsko, onen „Dávný Nepřítel“, s nímž proběhla nejstarší mezinárodní utkání v historii fotbalu.

Fotbal jako neodmyslitelná součást anglické kultury

Takzvaná „Zlatá generace“, sestávající z hvězd jako Michael Owen, Steven Gerrard či náš hlavní spasitel pan Beckham, už je možná nenávratně pryč, nicméně po celé zemi na blátivých hřištích za školou zůstává fotbal i nadále každotýdenním rituálem pro britskou mládež a její rodiče.

Domácí pohár F. A. Cup, kde se po večerech chudé týmy z nižší ligy snaží vybojovat svou slávu proti Chelsea, Arsenalu a Manchesteru United a kde se legendami neopředení muži (ba někdy dokonce jen náhradníci) pokoušejí dát gól, jímž se jednou provždy zapíší do historie anglického fotbalu – to je příležitost, kterou si nemůžete nechat ujít jenom tak.

Je v tom cosi magického – postávat za chladného večera v půlce října se steakem a cibulovým koláčem u hřiště a dívat se, jak to skvělý Brighton v záři reflektorů nandává Oxford nebo Cambridge United.

Tak teď už Vás anglický fotbal ničím nepřekvapí. Pokud se chystáte do Anglie nebo jinam ve Velké Británii, přečtěte si, proč je tato země tak skvělá!